Ne všude na světě se vyskytují všechny potraviny a všechny látky, které by člověk v ideálním stavu potřeboval. Ovšem takřka většinou člověk najde ve svém okolí VĚTŠINU těchto látek a poté zbývá opravdu jen málo, co by doplnil z cizokrajných potravin.

Přesně tento případ se týká i nás, Čechů, kteří už tolik let jsme okouzleni vším, co přijde z ciziny. Dříve to byly kubánské pomeranče (nějakou dobu, tyhle tvrdé šutry se těžko daly loupat, natož pak jíst), pak to bylo všechno „amerického“ a teď je to úplně všechno, co překročí hranice Evropy, od Asie až po Ameriku (a teď myslíme skutečně celou).

Jen se podívejte všude kolem – meruňky, jablka, hrušky, jahody, to jsou všechno potraviny, které rostou u nás, každý si je může vypěstovat doma a není třeba se o to nějak extra vůbec starat. A přitom to jsou ty nejlepší zdroje vitamínů a zdraví prospěšných látek. To samé platí i pro místní obiloviny, na které se u nás skoro zapomnělo – oves, proso, žito – a z nich vyráběné přílohy plné minerálů a živin, například jáhly nebo třeba pohanka, která je mimořádně zdravá. To všechno, co člověk potřebuje, najdeme, co by kostelníkův Honzík kamenem třikrát dohodil. Ale spousta lidí se raději dívá přes hranice, na zázračné trávy za tisíce korun, než aby si všiml něčeho zdejšího.

Přitom ale nijak nezatracujeme zahraniční potraviny a doplňky stravy, například čaj tady u nás těžce budeme pěstovat a to nám můžete věřit, že ten himalájský čaj je úplně něco jiného, než je zdejší člověk zvyklý. Pokud by Češi více kupovali zdejší a lokální potraviny a vše navíc by pak investovali do opravdu kvalitních potravin a doplňků, jako je právě himalájský čaj, tak bychom nemuseli vůbec řešit neustále jídelníčky a diety, protože by nebylo třeba.

Takže pokud vás tento článek alespoň trochu nahlodal, podívejte se v obchodě po něčem skutečně místním a přebytek peněz investujte do nějaké zahraniční parády, která vám to „okoření“.